ZÁMEK JEZEŘÍ
A STÁLE FUNKČNÍ LOM ČSA
Zámek Jezeří se nachází na úpatí Krušných hor (18 km od jezera Most) a rozprostírá se pod ním stále funkční povrchový lom ČSA (Československé armády), na který je ze zámku i z vyhlídky nad zámkem dechberoucí výhled.
V lomu ČSA aktuálně dochází k postupnému útlumu těžby uhlí. Území má být rekultivováno a zatopeno, jako se tomu stalo v případě jezera Most. V místě lomu ČSA má vzniknout Komořanské jezero.
Na menším asfaltovém parkovišti pod zámkem zaparkujete zdarma. K zámku dojdete po cestě zhruba po 400 m. Do areálu zámku je bezplatný vstup a můžete sem i se psy (na vodítku, aby neplašili místní pávy).
K zámku náleží krásná zahrada, stánek s občerstvením a obchůdek se suvenýry. Zámek je otevřený sezónně:
Duben: So, Ne, svátky
Květen–září: Út–Ne
Říjen: So, Ne, svátky
V nabídce jsou hned 3 prohlídky zámku – komentovaná prohlídka s průvodcem na 60 min; prohlídka bez výkladu s výhledem z 2. patra zámku; vstup bez doprovodu pouze do přízemí a sklepů.
HISTORIE ZÁMKU JEZEŘÍ
V místě zámku stál původně gotický hrad Eisenberg (železná hora). Ten byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek, který koupil Vilém mladší Popel z Lobkowicz. Tím se zámek dostal do rukou rodu Lobkowiczů, který je s historií zámku významně spjat. Roku 1646 ovšem postihl Jezeří ničivý požár a zámek zcela shořel.
Zámek byl následně rekonstruován a přestavěn na dnešní barokní stavbu. Jméno architekta bohužel není známo. Zámek v roce 1713 ovšem znovu vyhořel a knížecí rod Lobkowiczů se opět pustil do jeho obnovy. Lobkowiczové byli známí milovníci hudby, umění a kulturního života. Za jejich působení se stal zámek významným hudebním a společenským centrem. U zámku byla zahrada s vodními prvky a sochami s motivy z antické mytologie, rozlehlý anglický park a arboretum se vzácnými dřevinami a třemi rybníky. K zámku náležela i kančí obora a obora se vzácnými černými jeleny.
Za druhé světové války byl zámek natřen zelenou barvou a sloužil jako vězeňský tábor pro prominentní osobnosti.
V 70. a 80. letech bylo cílem nechat zámek zchátrat a z důvodu těžby uhlí ho odsoudit k likvidaci, jako se tomu stalo v případě starého města Mostu. Před veřejností byla zpochybňována jeho kulturní hodnota a Jezeří dokonce cíleně nebylo zanášeno do map.
Za záchranu zámku se v 80. letech přičinili zejména geologové, kteří upozornili na možný sesuv svahů Krušných hor, kdyby těžba postoupila až do místa zámku. Mohlo hrozit i zavalení celého hnědouhelného velkolomu ČSA.
Raritou zámeckého parku byl vzrostlý „Albrechtický dub“, jehož stáří se odhadovalo na 1000 let, průměr kmene v metrové výšce byl 3,7 m. Bohužel se nedochoval stejně jako rozlehlý zámecký park. V roce 1993 byl dub úmyslně zapálen (pravděpodobně někým z těžařské společnosti, která chtěla rozšířit těžební lokalitu pod zámkem).
Zámek byl v rámci restitucí vrácen rodině Lobkowiczů, ovšem Jezeří bylo tak zchátralé a zdevastované, že ho rodina roku 1996 věnovala státu.
ŠTOLA POD JEZEŘÍM
Jen několik kroků od parkoviště pod zámkem se nachází volně přístupná středověká štola. Je tesaná do skály a dlouhá zhruba 60 metrů.
Jedná se o pozůstatek středověkého dobývání železné rudy v okolí zámku. Štola byla objevena na začátku 70. let při mapování předpolí velkolomu ČSA s cílem jeho rozšiřování.
U vstupu do štoly byl vybudován betonový přístřešek a svého času byl vstup do štoly zazděný. Byť by tomu tak asi nemělo být, dnes je štola volně přístupná, ovšem její průzkum z bezpečnostních důvodů nedoporučujeme.
Štola je velmi vlhká, u stropu mají úkryt netopýři a zhruba v polovině štoly se nachází vodní jímky, do kterých lze při neopatrném bádání spadnout. Stabilita chodeb není zaručena, takže může hrozit i riziko závalu.
Pokud do vstupu štoly chcete alespoň nahlédnout, vezměte si s sebou svítilnu nebo čelovku.
V zadní části štoly vyvěrá pramínek železité vody, která kdysi bývala považována za léčivou. Lidé z okolí si pro ni v kameninových nádobách chodili. V blízkosti štoly proto bylo nalezeno množství těchto nádob i jejich střepů.
PS: V místě, kde se dnes nachází parkoviště pod zámkem, byla až do roku 1983 barokní Gluckova hájovna. Tzv. Gluckova lesovna byla postavena v 17. století a své dětství tu prožil známý hudebník Christopher Willibald Gluck. Jeho otec pracoval na zámku jako nadlesní, Christopher však odmítl v této rodinné tradici pokračovat a utekl z domova, aby se mohl věnovat hudbě. Ve své době patřil spolu s Antoniem Salierim k nejslavnějším operním skladatelům.
Hájovna v roce 1983 vyhořela, byla zbourána a dnes tu stojí asfaltové parkoviště.
ČERTOVA KAPLE
Níže pod parkovištěm zámku se v příjemné docházkové vzdálenosti nachází Hraběcí kaple, lidově více známá jako Čertova kaple. Kaple měla být rodinnou hrobkou Lobkowiczů.
V místě její výstavby utrpěli smrtelná zranění bratři Ferdinand Vilém a Oldřich Felix – poslední dva mužští členové Lobkowiczů z novosedelsko-jezeřské větve knížecího rodu.
Ferdinand Vilém se tu v roce 1708 smrtelně zranil při lovu a na jeho bratra Oldřicha Felixe tu v roce 1722 spadl kmen stromu a následkům zranění také podlehl.
Na počest těchto dvou hraběcích bratrů zahájil Ferdinand Filip Josef, kníže z Lobkowicz na Roudnici, stavbu Hraběcí kaple podle plánů italského architekta Andrease Altomonteho z roku 1753.
Stavba nebyla nikdy dokončena, opakovaně došlo ke zřícení klenby kaple (vlivem špatných výpočtů či použitím chybné technologie) a k dokončení stavby navíc chyběly finance.
V průběhu času se na tomto místě přihodilo více nešťastných událostí, a tak mezi lidmi vznikla legenda, podle které je prý kaple prokletá. Klenbu kaple prý opakovaně zničil ďábel, který na sebe vzal podobu velkého černého jelena. Tak se pro kapli vžil název Čertova kaple.
Důvodem zásahu ďábla měl být podle pověsti cíl Ferdinanda Filipa Josefa umístit do Hraběcí kaple trn z Kristovy trnové koruny.
Trn z Kristovy koruny, který měli Lobkowiczové ve vlastnictví, byl nakonec z Vídně na Jezeří předán v roce 1784. Následně se v zámecké kapli přímo na Jezeří každoročně konala poutní mše svatá, a to až do 2. světové války. Trn se v průběhu času ztratil, pověst ovšem říká, že je dodnes ukryt někde na zámku.
